Často přistihnu sama sebe jak v němém úžasu hledím
kolik síly, odhodlání a odvahy je v tak malých tělech.
S jakou až neurvalostí spolu s urputností se nedočkavě derou do života a všechno chtějí, ochutnat, očichat, ohmatat vtisknout do sebe.

Jak krásné a posvátné jsou to chvilky, když se na něco soustředí a to něco je tolik zajímá, že úplně zapomenou na okolní svět. Vnitřní učitel a vůdce z nich přímo září a mně se až zatajuje dech jak velký je ZÁZRAK LIDSKÉ EXISTENCE.

Dobře si pamatuji na dobu, kdy jsem nastoupila do Montessori školky a měla v sobě změť ne úplně příjemných pocitů.
Cítila jsem se ztraceně v cizí zemi, mluvilo se tu jinak, vypadalo to tu jinak, slunce tu nesvítilo stejně. Přesto se mi tu mezi dětmi ohromně líbilo, cosi mě hřálo uvnitř v hrudníku, lechtalo a tahalo mi koutky úst nahoru.

Chtěla jsem se s dětmi bavit, otevřeně, vřele a přátelsky.
Místo toho jsem sbírala zdráhavé, zkoumavé pohledy a nejisté kroky stranou.

Měla jsem pocit, že jsem „velkej, neohrabanej a trošku přihlouplej obr, kterýmu je dobrý radši se klidit z cesty, protože není jistý kam šlápne, co kde cestou shodí a koho kde přiskřípne.“

V prostoru bylo cítit všude přítomnou křehkost.
Jedno bylo jasný, abych se tu cítila dobře potřebuji nějaké nadlidské schopnosti nebo aspoň mít tak měkounké polštářky na tlapkách jako kočka.

To proto abych mohla potichounku projít, nikoho nerušit z posvátného klidu a případně zavrnět, když by bylo třeba. Kdo zažil posvátné ticho v Montessori třídě, ví, o čem mluvím a kdo ne tak myslím, že tak hustě nabité ticho je možné zažít v kostele.

Bylo to jako kdybych byla za nějakým plexisklem.
To všechno hezký a zajímavý bylo mimo můj dosah, nešlo se s tím spojit!
Jenže já chtěla!!!

Cítila jsem ten svět a chtěla jsem do něj proniknout, volal mě, cítila jsem to v hrudníku a lechtalo mě v koutku úst.

Tenkrát to bylo ještě takové malé tušení, že jsem tu správně a cesta vede
někudy tudy. Ale jiskra byla zažehnuta až s první knihou od Marie Montessori.
Když do života zasáhne INSPIRACE, je to požehnání, je to blaho, je to dar.
Někdy je jejím poslem člověk, někdy věc, někdy nějaká událost, vjem, okamžik, záblesk, jiskra.

A to se stalo mně.
Plexisklo se rozpustilo, na chodidlech mi narostly heboučké, měkoučké, růžovoučké polštářky a získala jsem magické schopnosti.

"No, a teď tu o kůzlátkách, jo?
Ve stodole za řekou, žila, byla tři malá roztomilá kůzlátka…
Dobře, tak jindy."

Pravdou je, že mi ta kniha změnila život a asi by to nebylo tak, zásadní kdybych neměla tu možnost veškerou načerpanou teorii ihned zasazovat do praxe.
Vždy jsem měla a stále mám velkou touhu po poznání, tak že jsem nezůstala jen u knihy a prošla si další semináře, dodělala vzdělání a doplnila to kurzy podobného tématu.

Pak se stalo, že mi Montessori školka byla nějak malá, kus ze mě někde přečnívalo a nemělo uplatnění a hledalo si směr. Pořád mě to vedlo k dětem a k tomu ještě někam víc do přírody, k ohýnku, bahnu, písku a trávě.

Uhnízdila jsem se v Lesní školce, bylo mi tu dobře a celá jsem se sem vešla, ba musím říct, že bylo dost místa na to se více rozrůst, vyrůst nebo tak nějak. Lesní školka to bylo teprve to správný rodeo pro velké objevitele v malých tělech. Přímo mi lezly oči z důlků a obdivný pohled na děti a jejich svět mnou čím dál tím víc plál.

Od dětí mě to vedlo k rodičům a od rodičům zase zpátky k dětem.

Dbala jsem na to abychom všichni věděli a cítili, že na to nejsme sami, že jsme propojeni a máme stejnou touhu dopřát dětem vše co potřebují k tomu, aby mohly nerušeně růst. Při pravidelných konzultacích s rodiči, kdy jsme mohli být nerušeně spolu:) a sdílet co se daří a co potřebuje podpořit, ve mně pomalu rostla a sílila nová touha. 

Období těhotenství  jsem si dopřála klidu, zastavení a shrnutí si všech zkušeností a znalostí z uplynulých let studií a práce s dětmi a rodiči.

Mateřství mi ve mně otevřelo části srdce, o kterých jsem, netušila že je mám. Dala jsem sobě jako ženě zelenou a našla v sobě křehkost, laskavost a lásku bez podmínek.

Hořím touhou se s vámi všemi podělit, kteří chcete
vložit klíče od magického dětského světa do dlaní, otevřít a být tu spolu s vašimi dětmi 
DOMA.

Nemáte čas na články??
Nevadí, Zář inspirace září i na sociálních sítích, tady máte vše v instant formě a ještě něco navíc. (odkaz v obrázku )