
UNIKÁTNÍ ESENCE
Projít pouští, sám, bez karavany, bez zásob, bez podpory. Směrem, cestou, co není pro davy.
Bez úsilí žít, radostí zářit
a už neřešit.
Projít pouští, sám, bez karavany, bez zásob, bez podpory. Směrem, cestou, co není pro davy.
Radostí žít, nechat vše být. Může se stát, když si už nebudu přát. Děje se pak to, co je nejlepší pro mě i pro všechny zúčastněné, když do toho přestávám zasahovat a jen nechám děj plynout pak se teprve mohu dozvědět, jak to vypadá ve světě, který je tvořen radostí ze samotného bytí místo strachu a obavy z něj. Nikdy...
Tak dej si říct, říkávala mi maminka, když mi chtěla promluvit, tak zvaně do duše. Jako lidi máme v oblibě osobní příběhy. Důvodů je více, díky příběhům se dokážeme odosobnit od toho svého a nebo se naopak ztotožnit s někým, kdo je na tom stejně blbě jako my . Obojí vede k pocitu oddělenosti od toho, co je a jaké to je....
Nemilovala bych Tebe a Tvou přítomnost, jen bych oplakávala sama sebe, a to, že nedostala jsem dost.
K ránu mě probudilo pár vět. Byly o rituálech. Mám pocit, že někteří k nim přistupujeme poněkud opačně. Řídíme se tím, co se děje venku, místo vnímáním toho, co se děje uvnitř nás. Vnímám rituál jako způsob, jak se na obyčejné věci spojené s každodenností dívat „neobyčejně“. Měla jsem za to, že důležitou roli hraje ta časová stopa, jako že třeba...
Pozor na mě, jsem světlonoš, aneb když přestane být DŮLEŽITÉ zájmeno. Mám potřebu něčemu nakopat „zádel“, rozmohl se nám tu takový NEŠVAR. To něco nebo někdo jsou světlonoši, jo, přesně ty lidi, co když čtete ty jejich příběhy, tak začínaj všechny dost podobně. Měla už jsem to v sobě odmala, odmala jsem byla divná a měla jsem pocit,...
Vidím to před sebou, oprýskaná budova „krychloidního“ tvaru. Má to dávno za sebou a působí vybydleně, použitě, zastarale. Vybitá okna v okenních rámech, zůstalo jen pár děsivých střepů. Je vidět dovnitř, všude prach a dál jen šeď. Nahoře nad římsou je hůlkovým písmem psáno JEDNOTA. Vídala jsem tyhle vybydlený krámy jako dítě. Dodnes vidím ten nápis, taková nepěkně vybledlá...
Co s tímhle JÁ, které existuje mimo DOKONALÝ svět, o kterém netuší a vztekle dupe nožičkou...
Kdo jsem, ale JÁ, když nejsem ani svoje přesvědčení ani svoje představa ?!..................