Články autora
Vybavuji si okamžiky, kterým, kdybych chtěla, tak bych dala nálepku, zabily mou tvorbu. Mohla bych je tady teď všechny vypsat do podrobností a dál se topit v tom, jak moc velký vliv měly na to, že jsem pak nedělala dál co jsem chtěla. Uvěřila jsem, tomu, že to co přichází zvenku má větší pravdu, větší sílu než to, co...
Vidím to před sebou, oprýskaná budova „krychloidního“ tvaru. Má to dávno za sebou a působí vybydleně, použitě, zastarale. Vybitá okna v okenních rámech, zůstalo jen pár děsivých střepů. Je vidět dovnitř, všude prach a dál jen šeď. Nahoře nad římsou je hůlkovým písmem psáno JEDNOTA. Vídala jsem tyhle vybydlený krámy jako dítě. Dodnes vidím ten nápis, taková nepěkně vybledlá...
Co s tímhle JÁ, které existuje mimo DOKONALÝ svět, o kterém netuší a vztekle dupe nožičkou...
Kdo jsem, ale JÁ, když nejsem ani svoje přesvědčení ani svoje představa ?!..................
…. zní mi hlavou, když ještě v polospánku odpovídám svému 1,5 rok starému synovi, který na rozdíl ode mě plný energie vstává a dožaduje se pozornosti. Snažím se mu jí dopřát, ale větší část mě stále ještě blaženě spí. A tak mňoukám, vrčím, stávám se celou ZOO zahrádkou stejně jako účastníkem auto-rallye a v neposlední řadě zemědělcem trůnícím na velkém traktoru...
Co tohle sakra zase bylo?! Jak je to možný?! Ty taková mírumilovná osoba?! Když ses tuhle odpoledne přistihla, jak si v šíleným běsu vzteky rozmlátila o kuchyňskou linku na padrť svou oblíbenou vařečku?! Někde vzdáleně ze shora si zaslechla pořádnou ránu, rupnutí dřeva a to hnusně hustý ticho…nestihlas udělat víc a jen si děkovala čemusi většímu než jsi ty sama,...
Můžeme se tak společně vydat na cestu, kdy v sobě objevíte funkční nástroje pro práci a komunikaci s dětmi takové které se nebudete muset učit, ale jednoduše ŽÍT.
Na koberci připravuji přitažlivý materiál pro děti, něco, co je ráno upoutá hned, jak přijdou do školky. To, že to funguje a vybrala jsem správně mi hned hlásí Simon od dveří.„Co to je, co to děláš? My jsme tady první s tátou..“„Dobré ráno, Símo,“ odpovídám kývnutím a pozdravem na položené otázky. Kvapně se loučí s tatínkem, bere si bačkůrky, strhává čepici...
Vytírám podlahu, sluchátka v uších, manžel pracovně připojen u PC a všudypřítomné batole s úsměvem od ucha k uchu mi s urputností sobě vlastní pomáhá. Poslouchám „chytrý kecičky“ jak já tomu říkám, videa z YT co mi těší duši. Na pozadí přemýšlím nad včerejším příspěvkem na sítích a zjišťuji, jak se moje téma s tím z videa propojují a doplňují. V hlavě se rodí nápad a vidím konkrétní obrázek,...
Šárka Jandoušová