JEDNOTA KONZUMU

Vidím to před sebou, oprýskaná budova „krychloidního“ tvaru.
Má to dávno za sebou a působí vybydleně, použitě, zastarale.
Vybitá okna v okenních rámech, zůstalo jen pár děsivých střepů.

Je vidět dovnitř, všude prach a dál  jen šeď.
Nahoře nad římsou je hůlkovým písmem psáno JEDNOTA.

Vídala jsem tyhle vybydlený krámy jako dítě. Dodnes vidím ten nápis, taková nepěkně vybledlá oranžová barva na okraji písmen a vnitřek vyplněn jakousi žlutí, čí hodně omšelou kdysi bílou barvou.

Pamatujete ??

Když jsem byla malá už se takhle obchody nejmenovaly, ale občas ty nápisy na nich ještě vidět byly, někdy chybělo i písmeno a celý nápis na budově už se dal jen tušit.

Nedocházelo mi, proč tenhle název ??
Jakože tam mají všechno jednou ?? Nebo, že tu všechno pořídíte na jednom místě ????
ASI. 

Smutnou pravdou se tu stalo, že tady se vám všeho, teda rozhodně nedostalo.

Vybavuji si to hodně mlhavě, ale tenkrát ten krám vůbec nevypadal jako dnes.
Místo mnoha regálů s milionem zboží tam byl jeden pult. Paní prodavačce se řeklo, čeho si žádáte, většinou tak do 5ti položek, málokdy víc a hotovo.

Připomnělo mi to jeden z rituálů  kmene Černonožců – indiánů, Vision quest.

Jdete do lesa, najdete si místo, kde je vám hezky a strávíte tu 5 dní a můžete si s sebou vzít jen 5 věcí, jedno co. Z místa můžete jít jen v nejnutnějším případě. Jste tu celou dobu sami i v noci. Sedíte, čekáte, kolem vás je širý les.

Proč?
Pro vizi.

Když  nepřijde do 5ti dnů, tak čekáte dál. Je to velký zážitek, když tyhle rituály děláme tady my v Evropě. Mně osobně stačí zůstat večer déle venku u ohně na chatě, když už je tma a oheň pomalu uhasíná.

Uši mi v tu chvíli vyrostou až k druhému břehu údolí a oči mám velké, ba přímo obrovské až na vrch hlavy.

Nevydržím tam dlouho, šupky, hupky chvilku na to zalezu si do chaty.
Bez vize.

A nevím, možná už  tu byla dávno ukrytá v tom nápise, ale kdo by hledal vizi v konzumu ?!

Rozhodně nejsem v zenu a rozhodně to není tak, že mě nic nerozhodí.
Rozhodně mě rozhodí a rozhazuje  KDE, CO !

Někdy je to ukryto v manželovi.

Někdy se to schová synovi za lubem.

Někdy se to na mě kouká přímo ze zrcadla.

Někdy to slyším v prostoru mezi ušima.

Někdy je to všude a tepe mi to do spánků.

AKCE, REAKCE
PŘÍČINA, NÁSLEDEK
PŘIJÍMAČ, VYSÍLAČ
TAKHLE TEDA JOO
A TAKHLE TEDA URČITĚ NEE
DOBŘE X ŠPATNĚ
PLUS A MÍNUS

 VÝBUCH !!!

Letí sklenička prostorem a padajíc na zem tříští se na miliony malých kousků, rozmetá tak do prostoru všechny moje dokonalé představy o SOBĚ a o tom jaká mám být:

manželka
máma
žena
dcera
kolegyně
přítelkyně
kamarádka
blogerka
učitelka
školitelka
léčitelka…?!?!?

Na HRU prý musí být DVA.
Tak to je velká paráda !!!
Jen mi ukaž více rolí a padne tvoje nadvláda.

Kdo, že si tu se mnou hraje ??
Ten jeden, to jsem teda já a ta druhá ???
Ta, co to zas nezvládla ?

Ví Bůh??

Ne, ne, né.
To není žádná hra, tady se nic nehraje.
Tady jde o vážnou věc 🙂

A H A a né HAHAHA ?!
Tak čí je teda tahle HRA ???

SYNONYMA NOVÉ DOBY
SVOBODA A AUTENTICITA

Tak, o co TADY běží, nebo vždycky běželo ??!
Jaká jsou ta slova Boží, nebo by se to nemělo ??!

Kdybychom tu místo lidí, žili život myší,
jako správná krysa bych vám navrhla.
Pojďme si teď promluvit o důležité věci.

„Existuje Sýr ???“

Nevíme, žádný jsme tu neviděli,
řekli byste mi,
ale věříme, že existuje.

Pak bych vám lehce, drze odsekla:
“Radši bych se živila, než bych věřila.”

A tak se živím, dávám si do těla, plnými doušky, sousta velká až k zalknutí.
Co tak hltáš, tos ještě, nejedla ?!

 CHA, CHA, CHA.

Noste na stůl pokrm Boží, z plna hrdla, dejte si.
Nechte hlasy ať si mluví a hrajte si.

Na hru totiž musí býti DVA.
Ale my jsme JEDNOTA.

Je to JEDNO, jestli hledáme své vize nebo ne,
stejně si každá i tak najde svého člověka.

– SariJando –
Zář inspirace vaší cestě, ať je jakákoli.