Budu všechno co si budeš přát

…. zní mi hlavou, když ještě v polospánku odpovídám svému 1,5 rok starému synovi, který na rozdíl ode mě plný energie vstává a dožaduje se pozornosti.

Snažím se mu jí dopřát, ale větší část mě stále ještě blaženě spí.

A tak mňoukám, vrčím, stávám se celou ZOO zahrádkou stejně jako účastníkem auto-rallye a v neposlední řadě zemědělcem trůnícím na velkém traktoru a orajícím pole, lány.

Ve stejnou chvíli, kdy ze mě vycházejí zvuky, co toto vše představují.
Mám jen jedno jediné přání.

Budu všechno, co si budeš přát,
jen mě nech ještě chvíli spát.

Odpoledne se mi v paměti znovu zaleskne nápěvek písně, „Budu všechno …“ zrovna ve chvíli, kdy poslouchám přednášku, s čím vším se v současné době potýkají rodiče svých školou povinných dětí.

Jak si poradili s distanční výukou, komu to vyhovovalo, komu ne a co to komu to přineslo.

Kdysi jsem se zúčastnila kurzu lektora komunitního individualizovaného vzdělávání, mohu tak být jakýmsi průvodcem pro rodiče, kteří vidí vzdělání svých děti ještě jinak, než je v současné nabídce a chtějí s tím něco dělat.

Jenže tenkrát v roce 2014 to bylo přání pár nadšenců, vzdělávat děti samy doma. Dnes se to prostě stalo a tu zkušenost mají všichni rodiče, a i ti kteří o to nestáli a třeba jim to ani nepřišlo jako dobrý nápad.

Když člověk projde procesem změny, ať už tomu jde dobrovolně naproti a tzv. si změnu naordinuje sám, nebo se mu prostě stane.

Není cesty zpět.

Může se zdát že nová situace přinesla nové zkušenosti a dala prostor otázkám a uvědomění, které mohou změnit náhled na to, co do teď nebylo třeba měnit.

Jistě si dobře vzpomínáte na dobu, kdy jste chodili do školy a myslím hned tu první tedy ZÁKLADNÍ.

Zajímalo by mě, co se vám vybaví, když se řekne „Základka“ :o))
.. školní jídelna, typický odér
..nekončící přestávky na druhém stupni
…“zašívárna“ na záchodcích…
.. vzkazy pod lavicí a možná i první milostné básničky

A ta všudypřítomná vznášející se věta, CO Z TEBE BUDE ?
Prvně na vás vybafla někde kolem páté třídy, pamatujete??

Nevím jak vy, ale já byla průměr, nic mi nešlo nějak extra, ale přesně jsem věděla, co mi nejde vůbec.
Matika.
To byla noční můra.

Otázka, zda půjdu na gymnázium, nepřipadala v úvahu, protože tam je přece matika. To, že by mě tam čekalo spoustu dalších předmětů, kde bych se mohla realizovat, už mě nenapadlo.

Strašák neoblíbeného předmětu vše přehlušil.

Navíc panovala, jaká si všeobecně uznávaná představa, že to NĚCO ze mne teprve udělá škola, protože já sama teď ještě nejsem NIC, což nebylo řečeno naplno, ale zjevně z toho vycházelo.

Jestli nás současná zkušenost „Lockdownu“ posunula jenom trošku víc k tomu, že hlavní otázkou ve škole už není.

CO Z TEBE BUDE?

Ale.

KDO JSI?

Pak plesám a je mi jedno jestli to povede k reformě školského systému nebo jen k přenastavení nás samých.

Aby nevznikla mylná domněnka, já věřím, že současný systém školství dělá, co může a věřím, že má i ty nejvyšší myšlenky, co se týká blaha nás a našich dětí.

Ale to víte, i to školství je na tom dost podobně jako rodič. Jedná z toho, jak na tom v současné chvíli je a dělá, jak nejlíp umí, jako my všichni rodičovstvím obdařeni.

Věřím, že kdyby byla jen malinká cestička, jak to dělat líp, určitě by nezůstala beze stopy.

Jako rodič neudělám víc než na co mi síly stačí, přesto, že můj ideál sebe sama se plazí někde pod mými dokonalými představami.

Nejde o to najít ukazujícímu prstu cíl.
Kdo za to může..
To nikomu nepomůže.

Líbí se mi představa, že v dnešním světě existují instituce, které dokážou jedince podpořit a najít v něm opravdu to co je JEHO, v čem vyniká, co mu jde samo od ruky, dělá mu radost a nejen jemu…ale je povzbuzující a prospěšné i pro ostatní ba celý svět.

Někdo má to štěstí, že tím sprostředkovatelem mohou být sami rodiče, ale co ty ostatní?

Ne, že by rodiče neměli, ale co když jejich rodiče zrovna z mnoha důvodů nemají tu možnost věnovat se potenciálu svých potomků, nebo si s tím zkrátka neví rady..

Povzbuzuje mě vize, že můj syn roste do otevřených dveří takových institucí, které nebude zajímat co z něho udělají, ale kdo je a jak tím může přispět a podpořit současný svět.

Pokud má tohle splnit plně, není možná jiná cesta, než aby mu to šlo samo, měl z toho radost a věnoval se tomu od útlého věku po celý život.

Snažením toho nedosáhne NIKDY, ale touhou, která ho požene, bude ho ráno budit a večer mu nedá spát URČITĚ.

Tohle je podle mě zaručený recept na štěstí jak jednice, tak celé společnosti.

A jistě mi dáte za pravdu, že k takovým ideálům nemůže chybět nic jiného než…pohádka.

Kdysi dávno se zvířátka rozhodla, že musí udělat něco velkého, aby se postavila problému moderní doby. A tak založila školu.

 Sestavila učební osnovy a zařadila do nich čtyři předměty:

• běh
• šplh
• plavání
• a létání.

 Pro větší přehled a organizační jednoduchost byly všechny předměty povinné. Kachna byla výtečný plavec, byla dokonce lepší než její učitel, ale v létání to nebyla žádná sláva a běh prolézala stěží na dostatečnou.

Proto musela zůstávat po škole, byla omluvena z plavání a trénovala běh. Běhala tak úporně až si ošklivě odřela a potrhala plovací blány, takže nakonec měla trojku i z plavání.

 To ale nikomu nevadilo, průměrná trojka byla pro všechny přijatelná a nikdo si z toho kromě kachny nic nedělal.

 Zajíc byl v běhu zpočátku nejlepší ze třídy, ale nervově se zhroutil, protože vůbec nezvládal plavání.

 Veverka měla jedničku ze šplhu a šplhala velmi ráda, dokud se u ní nezačala projevovat frustrace způsobená hodinami létání, ve kterých ji učitel nutil, aby létala ze země nahoru, místo seshora dolů.

 S orlem byly samé problémy a musel být neustále napomínán. Při hodinách šplhu se po každé dostal do koruny stromu jako první, ale trval na tom, že způsob, jak se tam dostat si vybere sám.

 Na konci roku měl nejlepší průměr jeden poněkud divný úhoř, který uměl skvěle plavat obstojně běhat, létat i šplhat. Tak že byl premiant třídy a byl mu přidělen slavnostní projev na konci školního roku.

 Psouni do této školy nechodili a odmítali platit povinné školné, protože ředitelství nechtělo zařadit do osnov hrabání děr a norování.

 Dali své děti do učení k jezevci a později společně s krtky a sysly založili úspěšnou soukromou školu.

Budu všechno, co si budeš přát  ?!

Zpřetrhám si plovací blány a budu průměrná, v ničem nepřekvapím, neuspěju, ale všechno přijatelně splním ….?

Nebo se stanu se psounem současného dění?

Už není třeba trhat si plovací blány!
Ale najít to, co mě baví, v tom se vzdělat, získat zkušenosti, dál se vzdělávat, zdokonalovat, dál získávat zkušenost, předávat dál, sdílet a spolu s tím se dál vyvíjet pro sebe, pro ostatní pro celý svět a nakonec…Stát se profesionálem vlastního oboru.

V současné době nedostali šanci jen naše děti, ale my všichni. Konec hledání, našli jste patent na štěstí.

Je tu.

Přímo před Vámi, díváte se mu do tváře.

..že ho nevidíte??
Chápu, nechodí po lidech, už jsem o tom v jednom článku napsala,

Moc dobře si pamatuji jaké to bylo, když jsem vedla seminář zaměřený na alternativní směry ve vzdělávání. Záměr byl vnuknout do povědomí všech, co mají co dočinění s dětmi školního i předškolního věku:na existenci školy která by místo toho, aby vše učila a předávala,
zjišťovala a stále se snažila přijít na to KDO je ten, co do ní chodí, co mu jde, na co má talent a v čem může plně využít svůj potenciál.

A do éteru položit otázky:

Je tradiční škola jedinou možností?
Jakou školu zvolit pro své dítě a který typ vzdělávání je vhodný pro naši rodinu?

Moc mě to bavilo a klidně bych to udělala znova.
Paradox je ten, že to za mě udělala dnešní doba.

Už není čas zjišťovat, kdo je kdo a co je co.

Úkol zní jasně.

Pro lepší orientaci jsem zpracovala jednoduché stručné přehledy. Mohou Vám  usnadnit rozhled v nabídce vzdělávání a pomoci najít odpovědi na výše zmíněné otázky. Pokud o ně máte zájem napište si na email info@zarinspirace.cz

Pro Vaše dotazy, návrhy a připomínky
neváhejte využít osobních nebo email konzultací.

Nebo sledujte facebook stránku tohoto webu na:
https://fb.me/zarinspirace

Někteří z účastníků kurzu Leknínu (Lektor komunitního individualizovaného vzdělávání), vzali celou situaci do vlastních rukou a takový systém vzdělání dětem založili, ať už jen v rámci své rodiny nebo také oficiálně pro široké okolí.

http://www.neskola.cz

https://www.svobodauceni.cz

O projektu Leknín se historicky můžete dočíst ZDE.

Touto cestou dodatečně děkuji všem, kteří ho zrealizovali a dali možnost nám jako budoucím lektorům, tak i účastníkům následujících seminářů položit si otázky ohledně vzdělávání dřív, než to za nás udělala dnešní doba.

Pro Vaší inspiraci, Vám následující odkazy mohou dále obohatit rozhled v nabídce alternativního vzdělávání.

 http://alternativniskoly.cz

Jana Hrázská, vše ohledně alternativního vzdělání krásně zpracovala a je možné zde i najít seznamy alternativních škol, jejich aktuálnost je třeba prověřit u konkrétních zařízení.

Na koho už bylo čtení víc než dost, nechte se inspirovat zajímavými videi, jak to měly děti jež prošly domácím vzdělání a s čím se v budoucnosti potýkaly.

V pořadu Duše K na YT. 

1.10.2017  Domácí vzdělávání očima dětí.

12.9.2014 Svobodné vzdělávání, lesní školky,
unschooling a rozvíjející způsoby výchovy