UNIKÁTNÍ ESENCE
Chodím mezi otazníky a ptám se toho, co mi ze mě zbylo.
Je možné, nalézt sebe bez sebe?
V poušti sedím a písek přes prsty se mi seje.
Ubíhá,
jen tak, bez úsilí,
sype
se.
Zrnko za zrnkem padá na zem mezi všechny ostatní a s lehkostí tvoří se hladina písečného
dna.
Dívám se a ptám se,
unikátní esence??
Beze mě ?!
Plná mě ?!
A to jde?
Tolikrát jsem se vám chtěla zpovídat, proč že už nepíšu, proč že nic tu nového není.
Nikdo to po mně nechce,
tak proč se mně chce?
Tak často se nám chce, ale vlastně se nám nechce.
Je to jen zvyk,
že bychom měli….
Cokoliv, jakkoliv, kdekoliv, kdykoliv
důvodů nespočet.
Kde všude se necháváme manipulovat zvyky, které po nás nikdo nechce?
Kde všude manipulujeme zvyky, které se od nás očekávají, ale už se nám do nich nechce?
Chce to odvahu.
Dělat si, jen, co se chce.
Projít pouští, sám, bez karavany, bez zásob, bez podpory.
Směrem, cestou, co není pro davy.
Kde jsem na první dobrou hledala oporu a zlobila se, že tu není?
Karavana líně pokračuje dál, že mě tu zapomněli ani neví.
Podpora tu byla ve mně, jen blázen by ji venku pohledal.
Navždy odsouzen k vlastnímu neukojení,
že dost mu není, co svět okolní mu dal.
Teprve teď můžu, rozpustit se v sobě, ve svém.
UNIKÁTNÍ ESENCE
V poušti SAMASEBE sedím a písek přes prsty se mi seje.
Ubíhá,
jen tak,
bez úsilí,
sype
se.
Zrnko za zrnkem padá na zem mezi všechny ostatní a s lehkostí,
tvoří se hladina
JEDNOTNÉHO DNA.
A co dál?
Je to potřeba?
Nestačí to, co je?
A stačí to, co není?
Kdo to určuje?
UNIKÁTNÍ ESENCE
Jsem tu
u tvoření
Šárčina života.